💋 Krása, vrásky a jiné pohádky

Existují dvě věci, které vám po šedesátce dokážou zkazit ráno rychleji než studená káva. První je pohled na bankovní účet po návštěvě oblíbeného e-shopu. A druhá je zrcadlo v koupelně pod tím příšerným stropním světlem, které by mělo být zakázané Ženevskou konvencí.

Znáte to. Probudíte se, ještě napůl spíte, dojdete do koupelny, rozsvítíte a najednou proti vám stojí nějaká ženská. Má trochu pomačkaný obličej, vlasy připomínají výsledek menšího elektrického výboje a pod očima něco, co tam včera rozhodně nebylo.

Chvíli na sebe koukáte.

Ona na vás taky.

A pak vám dojde, že žádná cizí ženská do koupelny nevlezla.

To jste vy. Jenom bez ranní kávy, rtěnky a dobrého osvětlení.

Dřív bych možná začala panikařit. Hledala bych krém, který slibuje omlazení o patnáct let, nebo bych si prohlížela fotografie z doby, kdy jsem měla o třicet kilo méně a moje kolena ještě nekomentovala každou změnu počasí.

Dneska?

Dneska si uvařím kávu, nasadím svoje výrazné červené brýle, trochu si načechrám blond vlasy a té ženské v zrcadle řeknu: „Hele, holka, na to, co už máš za sebou, vypadáš docela dobře.“

A víte co? Ona se na mě usměje.

Protože jsme se konečně skamarádily.

Kdo nám vlastně nakukal, že máme vypadat na třicet?

Někdy mám pocit, že dnešní svět se zbláznil.

Otevřete Instagram a tam samé dokonalé ženy. Dokonalá pleť, dokonalé vlasy, dokonalé postavy, dokonale bílé zuby. Nikde vráska, nikde povolené víčko, nikde ani náznak toho, že by dotyčná někdy v životě jedla něco jiného než avokádo s chia semínky.

A pod fotografií stojí: „Přirozená krása v každém věku.“

No jistě.

Tak přirozená, že kdyby jí někdo vypnul filtr, vlastní telefon by ji možná nepoznal.

Nemám nic proti úpravám fotografií. Sama mám ráda hezké světlo, dobrý úhel a fotografii, na které nevypadám jako po třídenním stěhování nábytku.

Ale mezi hezkou fotografií a úplně jiným obličejem je přece jen rozdíl.

Nechci, aby mi někdo vymazal šestašedesát let života a místo mě vytvořil porcelánovou panenku s očima jako z reklamy na kontaktní čočky.

Chci na fotografii vidět sebe. Jenom v tom nejlepším světle.

Se svými vráskami kolem očí, s úsměvem, který už něco zažil, s výraznými brýlemi a s tou jiskrou, kterou mi žádný filtr nemusí domalovávat.

Protože já se nechci vrátit do třiceti.

Já si chci užít těch svých šestašedesát.

A to je sakra rozdíl.

Vrásky? Moje soukromá kronika života.

Kdyby moje vrásky uměly mluvit, nejspíš bych musela vydat několik svazků pamětí. A některé kapitoly bych raději nechala zamčené v trezoru.

Ty kolem očí? Od smíchu. A taky od chvílí, kdy jsem se smála, přestože mi do smíchu vůbec nebylo.

Ta mezi obočím? Tu mám pravděpodobně z let, kdy jsem se snažila pochopit mužskou logiku. A přiznávám, že výzkum stále pokračuje bez výraznějších výsledků.

A ty drobné kolem pusy?

Od všech těch rozhovorů, polibků, káv, hádek, usmiřování a vět, které jsem měla raději spolknout, ale moje povaha mi to prostě nedovolila.

Mám si tohle všechno nechat vymazat?

Ne, děkuji.

Samozřejmě že chci vypadat upraveně. Samozřejmě že mám ráda kvalitní kosmetiku. A samozřejmě že když objevím krém, po kterém moje pleť vypadá svěžeji, nebudu předstírat, že mě to nezajímá.

Ale už si nepletu péči o sebe s válkou proti vlastnímu věku.

Moje tvář není problém, který je potřeba opravit. Je to můj životopis.

A ten rozhodně nehodlám přepisovat podle představ nějakého algoritmu.

☀️ Sluníčko miluju. Ale moje pleť má taky právo na ochranu.

Itálie, slunce, kavárna, dobré espresso a ten nádherný pocit, když vám teplý vzduch pohladí obličej.

Tohle je přesně moje představa štěstí.

Jenže mám ráda i svoji pleť. A tak jsem se naučila jednu důležitou věc: slunce si můžu užívat, aniž bych se před ním musela tvářit jako nezničitelná bohyně.

Ochrana před UV zářením už pro mě není nějaká otravná kosmetická povinnost. Je to normální součást péče, stejně jako ranní čištění pleti nebo oblíbený hydratační krém.

Mám ráda praktické produkty, které se snadno používají, a proto mě zajímají i přípravky Halbea od Sorgenta Milano.

U sluneční ochrany si ale hlídám především dostatečný ochranný faktor, ochranu proti UVA i UVB a správné množství. A pokud používám sprej, dávám pozor, abych ho nanesla rovnoměrně podle návodu. Samotné lehké přestříknutí make-upu totiž nemusí zajistit dostatečnou ochranu.

A víte, co je na tom nejlepší?

Že chránit si pleť neznamená schovávat se před životem.

Znamená to jenom mít trochu rozumu.

Což je vlastnost, kterou jsem si s přibývajícími roky konečně začala občas dopřávat. 😄

💎 Parfém: Moje neviditelná vizitka

Když už jsme u krásy, musím se přiznat k jedné své slabosti.

Parfémy.

Můžu mít úplně obyčejný den. Džíny, bílou košili, vlasy trochu rozcuchané a na programu jen nákup, kávu nebo práci na počítači.

Ale jakmile použiju oblíbenou vůni, něco se změní.

Ne na obličeji.

V hlavě.

Najednou se cítím upravenější, ženštější, sebevědomější. Jako bych si k oblečení přidala neviditelný šperk.

A přesně proto mám tak ráda vůně Halbea Elixir.

Ne proto, že bych potřebovala přesvědčovat svět, kolik stál můj parfém. Ale proto, že si ráda vybírám vůně, které mě baví, mají charakter a ladí s mojí náladou.

Někdy chci být elegantní dáma, která si v milánské kavárně objednává cappuccino a tváří se, že má celý život dokonale pod kontrolou.

Jindy chci být ženská, za kterou se někdo otočí a pomyslí si: „Tak tahle rozhodně nebude nudná.“

A občas chci jenom krásně vonět sama sobě.

Protože i to je dost dobrý důvod.

Parfém není náhrada osobnosti. Je to její voňavý podpis.

A ten můj rozhodně nebude napsaný malým písmem.

Botox, filtry a věčné mládí? Každá podle svého.

Občas se mě někdo zeptá, co si myslím o estetických zákrocích.

Víte co?

Ať si každá žena dělá se svým obličejem to, co sama chce.

Chceš botox? Tvoje rozhodnutí.

Nechceš botox? Taky tvoje rozhodnutí.

Chceš šedivé vlasy, přirozené vrásky a pohodlné tenisky? Skvělé.

Chceš výraznou rtěnku, blond melír, podpatky a občas trochu kosmetické pomoci? Taky skvělé.

Mně vadí něco úplně jiného.

Že se pořád snažíme jedna druhé vysvětlovat, jak máme správně stárnout.

Jedna skupina tvrdí, že opravdová žena musí stárnout přirozeně. Druhá nám zase vykládá, že pokud s vráskami nic neděláme, zanedbáváme se.

A já se ptám: Nemohly bychom už konečně nechat ženské na pokoji?

Celý život nám někdo radí.

Buď štíhlejší. Buď mladší. Buď decentnější. Buď víc sexy. Ale ne moc sexy. Buď přirozená. Ale hlavně ne tak přirozená, aby bylo vidět, že stárneš.

Proboha!

To už si člověk pomalu nemůže ani namalovat pusu, aby k tomu nepotřeboval stanovisko odborné komise.

Já jsem se rozhodla, že žádnou komisi nepotřebuji.

Můj obličej. Moje tělo. Moje pravidla.

A kdo s tím má problém, může se dívat jinam.

Nejlepší omlazovací kúra? Přestat čekat na povolení žít.

Víte, kdy se cítím opravdu krásná?

Ne když mám perfektní make-up.

Ani když mi někdo pochválí účes.

A dokonce ani když se mi podaří udělat fotografii, na které se sama sobě líbím.

Nejkrásnější si připadám ve chvílích, kdy jsem skutečně šťastná.

Když sedím v Itálii u kávy a pozoruji lidi. Když se směju tak, že mi tečou slzy. Když si pustím oblíbenou hudbu a tancuju doma, přestože by moje taneční kreace pravděpodobně způsobily profesionálnímu choreografovi nervové zhroucení.

Když si koupím výraznou rtěnku jen proto, že se mi líbí.

Když se obléknu podle sebe, ne podle toho, co se údajně hodí k mému věku.

A když mám odvahu říct nahlas, co si myslím.

Protože právě tehdy ze mě zmizí ta věčná snaha někomu vyhovět.

A místo ní se objeví něco mnohem zajímavějšího.

Já.

Se vším všudy.

S pár kilogramy navíc, s vráskami, s nedokonalostmi, s minulostí, která nebyla vždycky jednoduchá, a s budoucností, na kterou jsem pořád zatraceně zvědavá.

💄 Moje ranní kosmetická výbava? Káva, brýle a zdravá dávka drzosti.

Samozřejmě mám svoje malé rituály.

Ráda si dopřeju příjemnou péči o pleť, kvalitní vůni a rtěnku, která dokáže během několika vteřin proměnit můj výraz z „nechte mě ještě spát“ na „tak co, světe, co máš dneska v plánu?“.

Ale to nejdůležitější se nevejde do žádné kosmetické taštičky.

Je to rozhodnutí, že už nebudu čekat, až budu dost štíhlá, dost mladá, dost krásná nebo dost dokonalá na to, abych si dovolila být šťastná.

Protože takový den by možná nepřišel nikdy.

A já opravdu nemám v úmyslu strávit zbytek života v čekárně na vlastní dokonalost.

Na to už jsem příliš zvědavá, co všechno mě ještě čeká.

A taky mám doma příliš mnoho krásných parfémů, které je potřeba pořádně užít.

💋 A teď mi něco povězte, holky…

Kdy jste se naposledy podívaly do zrcadla a místo hledání nedostatků jste si řekly: „Hele, já jsem vlastně docela fajn ženská“?

Bez výčitek.

Bez porovnávání.

Bez toho protivného vnitřního hlasu, který vám okamžitě připomene každou vrásku a každé kilo navíc.

Jestli už to umíte, gratuluju.

A jestli ještě ne, zkuste to třeba zítra ráno.

Uvařte si kávu, namažte se oblíbeným krémem, dejte si trochu parfému, nasaďte svoje nejkrásnější brýle a usmějte se na tu ženskou v zrcadle.

Ona toho totiž zvládla víc, než si možná připouštíte.

A zaslouží si trochu uznání.

Tak mi napište: Co je vaše největší tajemství krásy? Oblíbená rtěnka, parfém, dobrý krém, nebo už jste taky zjistily, že nejlepší kosmetika je přestat se pořád kritizovat?

Já hlasuju pro kombinaci všeho.

Protože život je příliš krátký na špatnou kávu, nudné parfémy a věčné hledání vlastních nedostatků.